V červnu jsem si v Amsterdamu koupil dres Ajaxu a další den v něm jel do Haagu. Několikrát na mě na ulici ne zrovna mile pokřikovali: Feyenoord! Feyenoord! a cosi ještě méně milého na adresu Ajaxu. Kolegyně ředitelka ze školy v Liberci mi v říjnu omluvně představovala kolegu ředitele: „Ale on je z Jablonce.“ Nesoulad mezi různými skupinami je trpkým a rozšířeným jevem, který se objevuje na různých úrovních společnosti. Příklady nenávisti můžeme nalézt mezi různými skupinami na rovině národů (tady se mi vybavují spory z muzikálu West Side Story), mezi městy: od nepaměti soupeří Pardubice s Hradcem Králové, Barcelona s Madridem, Praha vs. Brno, Mumbai vs. Delhi, tak i na lokální úrovni. Můžeme sledovat rivalitu mezi sportovními kluby, částmi Prahy (dědeček mi jako klukovi vyprávěl o bojích mezi Žižkovem a Smíchovem). Od srpna 2023 patřím do komunity Hrnčíř a Šeberova tím, že jsem se stal ředitelem místní základní školy. Ani mě nenapadlo, že by se mohlo něco podobného vyskytovat také tady. Popravdě řečeno jsem se s tím osobně vůbec nepotkal, jen se ke mně někdy dostanou nějaké zprávy, že tomu tak někdy také trochu bylo nebo je. Patříme do nějaké skupiny, komunity a máme problém s jinou. Proč?
Příčiny vzniku takovýchto nesvárů jsou mnohdy složité a zakořeněné. Často vycházejí z nedostatku vzájemného porozumění a stereotypů, které se postupně vytvářejí mezi jednotlivými skupinami. Soutěž o jakési postavení, politické, geografické nebo kulturní rozdíly, různé historické události nebo národnostní odlišnosti mohou dále prohlubovat nepřátelství mezi těmito skupinami. Nedostatek komunikace, setrvalé předsudky a neschopnost vystoupit ze svého stínu jsou klíčovými faktory, které takovou nesnášenlivost podporují.
Jsem přesvědčený, že vzdělávání má potenciál zásadně přispět k odstraňování jakýchkoli stereotypů, rozvoji vzájemného porozumění mezi jednotlivými skupinami a hrát klíčovou roli v objevování hodnot jako jsou tolerance, respekt a spolupráce.
Následky této rivality mohou vést k rozdělení daných společností, neschopnosti se domluvit, ke ztrátě vzájemné solidarity a k vytváření nesmyslných konfliktních situací. Může to pak ovlivňovat každodenní mezilidské vztahy, vlastní fungování daných společností na různých úrovních a nedejbože vést až k patologickým společenským situacím.
Pojďme se ale vrátit do našich luk hrnčířských a šeberovských. První škola v těchto obcích stála v Hrnčířích a v roce 1904 se místní vzdělávání přesunulo do současné budovy v Šeberově. Že by toto byl jakýsi historický klíč k původům onomu údajnému lokálnímu neporozumění? V každém případě se po 120 letech budova školy přesune do luk přesně mezi obě obce, ponese jméno městské části Šeberov a adresu bude mít v ulici K Hrnčířům. To by mohlo být vnějším znamením spojení obou obcí. Skutečná změna se ale děje uvnitř, v srdcích. A já věřím, že sváry a ano dokonce i války na nárožích států, na nárožích ulic, na nárožích rodin vznikají právě na nárožích našich srdcí. Vznikají na nich ale také hodnoty jako laskavost, porozumění, vstřícnost, otevřenost. Stejně jako o Praze se říká, že je srdcem Evropy, stane se svým místním postavením naše-vaše škola srdcem obou obcí, srdcem městské části. Také proto jsem zvolil pro komunitní příspěvky na sociálních sítích hashtag komunita srdcem: #komunitasrdcem. Přeju si, aby naše-vaše srdce pumpovalo do celé naší pospolitosti Hrnčíř a Šeberova jen ty dobré hodnoty a spojovalo všechny organizace, spolky, církve, radnici, obyvatele, zkrátka všechny lidi dobré vůle naší komunity srdcem.
Věřím, že jako škola v Šeberově máme zodpovědnost působit jako prostředník a spojovat všechny obyvatele Hrnčíř a Šeberova bez jakýchkoli rozdílů a ze svých zkušeností vím, že k tomu máme také mnohé nástroje: přátelská a otevřená atmosféra školy, kvalitní vzdělávání, způsob komunikace s našimi žáky, jejich rodiči, se zřizovatelem, s ostatními spoluobčany, zaměření na hodnoty a s nimi spojený profil žáka naší školy, organizace mnoha setkání a akcí nejen pro naše žáky, ale pro vás pro všechny a mnoho dalších každodenních tepů našeho-vašeho srdce. To ale samo nestačí, potřebuje celé tělo, každou jeho část, potřebuje vás.
Mám naději, že toto může vést k postupné změně myšlení nás všech a vytvoření ještě harmoničtějšího prostředí a že toto žité svědectví vzájemného respektu a porozumění a otevřenosti může inspirovat další komunity, a tak můžeme budovat lepší a sjednocenější společnost. Pojďme stavět mosty mezi břehy, co všechny lidi spojí, jak se zpívá v jednom spirituálu.
