Projekt Šípkový keř naplánovala pro naše prvňáky paní učitelka Martina Němcová. Projekty umožňují dětem učit se skrze praktické zkušenosti a prožitky, což zvyšuje jejich motivaci a také zapamatování si informací. Projekt o šípku je ukázkovým příkladem, jak děti mohou objevovat, zkoumat, poznávat nová témata a současně rozvíjet dovednosti a kompetence. Přečtěte si slova paní učitelky, co konkrétně přinesl tento projekt našim dětem:
Šípek potkáváme při našich poměrně častých hodinách učení strávených venku a je pochopitelně pro děti zajímavý, lákavý. Má přece ty krásné červené bambulky, které lákají k utrhnutí… takže proč zájmu dětí nevyužít? Na něčem, co nás zajímá samo o sobě, se toho naučíme mnohem víc, než když tak trochu uměle musíme vytvářet motivaci k tomu, aby se děti učily něco, co je vlastně do té doby až tak moc nezajímá. A že to momentálně není v žádné aktuálně používané učebnici či pracovním sešitu?…Vadí to? Neztrácíme tím čas na něco, co bychom se podle učebnic učit měli??? Pojďme se podívat, co všechno nám šípek nabídl…
Ve čtvrtek ráno jsme se sešli ve škole, abychom udělali takovou malou myšlenkovou mapu, na které jsme si shrnuli, co o šípkovém keři víme nebo si myslíme, domluvili jsme se, co vlastně budeme zjišťovat a které informace budeme ověřovat. Nápady jsme si napsali (nakreslili) na tabuli, abychom je mohli na konci bádání vyhodnotit. Pak jsme se vydali do terénu. Počasí nám úplně nepřálo, pršelo, takže jsme větší část akce přenesli proti původnímu plánu nakonec do třídy.
Venku jsme našli šípkový keř, pozorovali jsme, jak roste, jak vypadá, jaké má listy, jaké je místo, kde roste a natrhali jsme si šípky.
- Matematika – natrhej 20 šípků. Kolik ještě musíš trhat, když jich máš 10? O kolik míň máš než 20, když jich máš 18? Kdo má víc? Odhadni, kolik jich je v košíku, kolik jich je na konkrétní větvičce….
- Zapojení různých smyslů – hmat, čich, zrak + popisných přídavných jmen (je hladký, zubatý, pichlavý….)
- Popis místa – vedle, vlevo,vpravo, nad, pod, hned vedle, před, za…
- Pozorování spletitosti keře, rozdílu mezi keřem a stromem, rozdílu v tvaru a struktuře listů různých rostlin, pozorování podzimních změn na keři…
- Dále: spolupráce, vzájemná dopomoc mezi dětmi, jemná i hrubá motorika, obezřetnost k přírodě (trháme jen plody)
Do dalšího zkoumání jsme se pustili ve třídě, kam jsme utekli před deštěm. Tam už padaly otázky od samotných dětí – co je uvnitř šípku? Co je ten „bubák“ na konci šípku? Takže jsme šli do pátrání pomocí nože, kladívka i internetu, zatím všichni společně. Hledali jsme na internetu obrázky šípku tzn. například jsme museli napsat do vyhledavače slovo šípek (hláskování slov) a naopak ověřit, tedy přečíst, že jsme našli to správné (tzn hledali jsme známá písmena v textu, nebo kdo zvládl, celá slova). A ejhle – bubák není bubák, ale pozůstatek květu růže. A na internetu nám to píše (nebo vidíme fotky) šípek – růže šípková. Takže šípek je růže? A má něco společného s Šípkovou Růženkou? A máme tady další záludnou (badatelskou) otázku – může šípek, tedy šípková růže růst tak, že obroste celý zámek? A může růst 100 let, než princ probudí Růženku? Hledáme dál (a rozvíjíme přitom kompetence při formulování otázek, hledání pravdivých odpovědí z různých zdrojů) v informacích z různých zahradnictví, internetových encyklopedií a také samozřejmě fotek. A co myslíte, může? 😉 – zeptejte se dětí… (matematika – kolik jsou 3 metry? Co je vyšší, věž hradu nebo strom? Co je víc, mých 6 let nebo 100 let? A co teprve tisíc let? Kolik to je lidských životů?)
Jak si představujeme, že bude vypadat šípek uvnitř? Co tam bude? Pak už došlo na kladivo/nůž – každý si rozkrojil nebo rozdrtil svůj šípek a zjišťoval, jak vypadají semínka, kolik jich tam je…
Dále jsme se už rozdělili do 4 skupin a každá šla zkoumat z různých úhlů šípek do jednoho ze 4 center. V centrech se skupiny prostřídaly. Svoje bádání děti zaznamenávali do lapbooku, který při práci rovnou vznikal.
Výzvy v jednotlivých centrech:
1. Nakresli větvičku šípku dle reálné předlohy (kresba pastelkou, pozorování detailů, co nejreálnější podoba).
2. Zjisti, zda je možné přenést barvu z plodu a listu na papír – použij kladivo a podložku (práce s kladivem, zajímavý poznatek o barvivu v rostlinách).
3. Vyrob nálev na šípkový čaj, tzn napočítej určený počet šípků, odkroj nožem oba konce, v hmoždíři šípky rozdrť (práce s nožem a prkýnkem, práce s hmoždířem, počítání).
4. Najdi informace, které tě o růži šípkové zaujaly a nalep si je do lapbooku (práce s informacemi, porozumění textu, hledání známých slov či písmen, hláskování).
Velkou a celkovou výzvou byla i skupinová práce, tedy spolupráce, kooperace, komunikace, vzájemná pomoc, ale i zodpovědnost za úklid po sobě…a také samostatná práce podle instrukcí zadaných na začátku (tedy i krátkodobá paměť)
Druhý den jsme se sešli, abychom si zodpověděli, zda naše prvotní předpoklady a myšlenky (napsané na tabuli) byly správné a shrnuli si, co jsme se o šípkovém keři alias růži šípkové dozvěděli. Zbylo nám ještě také několik šípků, takže jsme si s nimi mohli zahrát oblíbenou hru na Bystrozrakého (aditivní triáda, dopočítávání – kolik mám ukrytých šípků v dlani, když jich před sebou mám 5 a celkem jich bylo 8?). Přečetli jsme si společně pohádku napsanou velkým tiskacím písmem a doplněnou o obrázky v textu O Šípkové Růžence. Zjišťovali jsme kromě jiného, jak poznáme, že skončilo slovo nebo věta.
Na závěr jsme z nálevu uvařili šípkový čaj, kterým jsme si na závěr jakožto vitamínovou bombou připili oprávněně na zdraví. Čaj s medem a citronem byl výborný a šípkem nám to vonělo ve třídě ještě celý den.
Lapbooky se svými šípkovými objevy si děti odnesly na víkend v týdenních plánech domů a teď už jsou uložené v portfoliích každého z nich.
Pracovní sešity jsme sice ten den vůbec neotevřeli a děti tvrdily, že jsme se ten den vůbec neučili, ale já a naše paní asistentka Adélka o tom neučení víme své…a doufám, že nyní i vy, milí rodiče.
Nebylo by jednodušší vyplňovat jen cvičení v pracovních sešitech? Bylo. Mnohem. Ale bylo by to stejně zábavné, motivační k zapamatování si informací a vůbec k probuzení chuti něco se dozvídat, zjišťovat a učit se? Já tedy hlasuji pro prožitkové učení všemi smysly. 😉
Martina Němcová