6P HODNOCENÍ

Rád si hraji se slovy a v případě slova hodnocení mě napadají následující spojení: hodno ceny, hodno ocenění, hodně ocenění a také slovo hodnoty. V anglickém termínu evaluation na mě také vyskakuje slovo hodnoty value. Jiné anglické vyjádření assessment vychází z latinského assidere, jehož význam je “sedět vedle”. V kontextu školního prostředí by nás obsah slova hodnocení měl tedy vést spíše k hledání toho, co je hodnotné, co si zaslouží ocenění, k objevování silných stránek žáků, k podpoře a doprovázení žáků namísto obvyklému posuzování, nálepkování, trestání nedostatků…

S různými formami hodnocení se setkáváme téměř na každém kroku. Čteme kritiky uměleckých děl, jsme posuzováni v práci, nacházíme hodnotící diskuze pod články, slyšíme různorodé výroky na sportovních utkáních, porovnáváme, soutěžíme, čelíme soudům rodinných příslušníků a možná i my sami dokážeme v různých situacích rychle nálepkovat druhé. Tak bychom mohli pokračovat ve výčtu dál na dlouhé škále hodnocení od přijatelných forem až po neakceptovatelné soudy. Splňují takové formy podstatu slova HODNOCENÍ? Každý si asi musí odpovědět sám, nicméně často se setkáváme s hodnocením jako s porovnáváním s nějakou normou, či soutěží s druhými. Tak by tomu ve školním prostředí ale být nemělo. Hodnocení má pro žáky mít hodnotu zpětné vazby, která je vede k dalšímu učení, které si sami s radostí řídí a zažívají tak úspěch (odkaz k vizi naší školy).

Dítě není pouhé číslo, je jedinečnou osobnostní s vlastním originálním příběhem, a proto je ve škole neporovnáváme s žádnou normou, ani s druhými, neškatulkujeme a nenálepkujeme. Pokud má být hodnocení součástí procesu učení, mělo by žáka formovat. Mám pocit, že poslední dobou se dost plýtvá termínem formativní hodnocení. Mnoho škol či pedagogů se jím zaštiťuje, přitom skutečnost vypadá jinak. Aby hodnocení přívlastek formativní splňovalo, mělo by podle mých zkušeností splňovat následujících 6P.

Hodnocení má být:

• podporující
• pozitivní
• posouvající
• přiměřené
• průběžné
• pestré

Hodnocení má být podporující

Místo zaměření se na chyby či nedostatky, klademe důraz na poskytování konstruktivní zpětné vazby, která žáky motivuje, dává jim konkrétní informace, doporučení a napomáhá jim tak v jejich rozvoji. Způsob, jak hodnocení vypadá, jak je sdělujeme, jaký jazyk volíme, by měl být respektující a nikoli shazující, odsuzující. Podporující hodnocení pomáhá budovat učící se, bezpečné prostředí, kde se každý žák posouvá, rád se učí, nebojí se neúspěchu či vystoupení z komfortní zóny, a je tak otevřen novým zkušenostem.

Hodnocení má být pozitivní

V kontextu podporujícího hodnocení hrají jeho pozitivní aspekty klíčovou roli. Kladná zpětná vazba posiluje sebevědomí našich-vašich dětí. Zaměřuje se na ocenění dosažených pokroků a úspěchů, používá kladný jazyk, odehrává se v pozitivní emoci a to vše vytváří prostředí, kde se učení stává radostným procesem. Stejně tak nedostatky či neúspěchy jsou řešeny pozitivním doporučením v přátelské atmosféře. Žák pak svému učiteli důvěřuje, lépe respektuje jeho názory, doporučení a pohled, dobře se mu pracuje a je motivován k dalšímu učení. Mračící se razítka, pětky nebo další dehonestující nástroje nemají ve škole co dělat, a tím méně učitel, který je používá.

Hodnocení má být posouvající

Cílem formativního hodnocení je pohyb vpřed, posun. Zaměřuje se na konkrétní oblasti, ve kterých jednotliví žáci mohou udělat pokrok a nabízí doporučení, jak toho dosáhnout. Zpětná vazba je formulována tak, aby podněcovala žáky k dalšímu učení a k neustálému rozvoji.

Hodnocení má být přiměřené

Přiměřenost hodnocení se projevuje ve třech rovinách. Ta první vychází z individuálních schopností a potřeb žáků. Hodnocení je poskytováno na míru konkrétnímu žákovi a nemůže proto být založeno na srovnávání, soutěžení, průměrování, bodování a dalších (ne)pedagogických nonsensech, ale na reálném posouzení dosaženého pokroku každého žáka ve vztahu k jeho vlastním cílům. Tímto způsobem se vytváří prostředí, kde každý žák může růst, zažívat ve škole úspěch a dosahovat svého potenciálu.

Přiměřenost hodnocení se musí také projevovat v rovině žákova porozumění. Učitel volí takové nástroje (symboly, znaky, slova…), kterým žák rozumí, nejsou pro něj nová, jsou odpovídající jeho věku, zkušenostem, setkal se s nimi a navíc ví, co konkrétně mu říkají.

Většinou se setkáváme s tím, že na hodnocení pohlížíme pouze jako na jednostranný akt hodnocení žáka učitelem. Přiměřenost ale tkví také v rovnováze mezi:

• hodnocením žáka učitelem,
• vrstevnickým hodnocením,
• hodnocením učitele žáky,
• a sebehodnocením.

První tři vedou ke zdravému poskytování a přijímání zpětné vazby žáky i učitele a dovednost sebehodnocení je z mého pohledu zásadní hodnotící dovedností a je vysoce nastaveným cílem jejich učení.

Hodnocení má být průběžné

Formativní hodnocení není jednorázovou událostí, ale kontinuálním procesem. Ten je pro smysluplné hodnocení mnohem důležitější než jednorázová hodnocení jako čtvrtletní hodnocení nebo vysvědčení a přesto právě těm věnujeme často jako rodiče a také jako pedagogové větší pozornost a energii. Průběžnost je tedy nosným prvkem smysluplného hodnocení, které umožňuje sledovat pokrok žáků v čase. Tak mohou žáci rychleji a pravidelně získávat zpětnou vazbu a reflektovat ji a učitelé mohou flexibilněji reagovat na potřeby jednotlivých žáků a přizpůsobovat a diferenciovat výuku podle aktuální situace a konkrétních žáků.

Hodnocení má být pestré

Slovní povzbuzení, pozitivní smajlíci, podporující známky, palec nahoru, pokývání hlavou, milý úsměv, originální a podporující diplom, vtipné samolepky, dovednostní body, doporučující vzkazy… To vše jsou příklady různých forem hodnocení a kreativní kolegové by doplnili mnohé další, které znají či přímo používají. Stejně jako je pro kvalitní výuku nosná pestrost metod, které učitelé žákům nabízejí, stejné je to v případě hodnocení. To se nemůže zúžit pouze na jedinou jeho formu. Tím se žákům nabízí pestřejší a smysluplnější obraz o jejich dovednostech a pokroku.

Vysvědčení

V pololetí a na konci školního roku se na chvíli zastavujeme a vydáváme svědectví o tom, jaké to předchozí období bylo, co se povedlo, do jaké míry žák splnil dané výstupy. V tomto případě se jedná o sumativní hodnocení, které shrnuje předchozí hodnocené období, je ohlédnutím za ním. Je-li takové shrnující hodnocení přirozenou součástí celého procesu, je smysluplné. Obecně považuji průběžné hodnocení za důležitější než samotné sumativní hodnocení, proto je důležité, abychom svůj čas a energii věnovali právě průběžnému hodnocení a vnímali je jako přirozenou součást učícího procesu. Nejsem příznivcem známek ani slovního hodnocení. Jsem příznivcem kvalitního hodnocení, které je podporující, pozitivní, posouvající, přiměřené, průběžné a pestré. Učení není v našich životech nijak omezené. Nezačíná 1. září a nekončí vysvědčením 30. června, jak si někdy děti myslí. Je to kontinuální, celoživotní a zábavný proces, ke kterému můžeme naše žáky správným hodnocením motivovat.

Třída plná es, třída ideál

Zkusme si představit třídu plnou různých žáčků. Co všechno špatný způsob hodnocení v našich školách může způsobit? Jejich škatulkování, vzájemné porovnávání, trestání povede k pocitu neúspěchu a frustrace a z potenciálních géniů se pravděpodobně stanou průměrní lidé.

Při používání 6P hodnocení v této třídě by každý žák mohl být vzorem pro své spolužáky v různých oblastech, ať už by to bylo malování, sport, hudba, věda, humor, matematika,  nebo umění…. Žáci budou podporováni v jejich vlastním talentu, dále rozvíjet své schopnosti a dojdou svého plného potenciálu. 6P podpora povede k ještě většímu sebevědomí a úspěchu dětí a to bude v dlouhodobém důsledku prospěšné pro všechny ve třídě. Škola s 6P hodnocením = škola ideál 😊.

 

Pojďme se na závěr vrátit k samému úvodu tohoto zamyšlení: V hodnocení vyhledávejme a podporujme to, co je hodno ocenění, to co je hodnotné, na to se zaměřujme, to rozvíjejme a podporujme.